JÁ ZPÍVÁM

Martina Stecherová - zpěvačka a hlasová koučka

Tančící strom a jeho sdělení

Ráda pozoruji přírodu a nechávám se jí unášet. Když sedím před jezerem dovedeme mě do hlubin vody a svojí temnoty. V lese zase do světa skřítků a miniaturního světa pod mechem. Ne nejsem ani snílek ani blázen, jen se nechávám unášet do světů, které nevidíme očima, ale cítíme srdcem (logiku nechme stranou).

Velikonoce ráda prožívám v Čechách. Sice neholduji pondělnímu pomlázkování, které si chlapci někdy pletou s mlácením ženského pohlaví, a ještě za to vyžadují sladkosti, ale zato se ráda scházím s přáteli na chalupě, kde společně sdílíme velikonoční neděli malováním vajíček, pletením pomlázek, a když na to přijde, i trochou toho zpěvu. Velikonoční pondělí pak trávívám v přírodě. I letošní rok tomu tak bylo. Vyšla jsem si do lesoparku s mojí věrnou čtyřnohou kamarádkou. Bylo krásně. Modré nebe se rozprostíralo nade mnou a sluníčko svítilo jako o závod. Tráva se pyšnila svou nově nabytou zelení. Nikde ani živáčka. Prostě nádhera. Tu chvíli jsem si uvědomovala všemi smysly. Bylo to dokonalé.

Jako by mou myšlenku zachytili ptáci na stromech a chtěli mě ubezpečit, že tato přítomnost může být ještě dokonalejší. V mžiku se nad mojí hlavou rozezněl ten nejkrásnější koncert, co jsem kdy slyšela. Ptáci zpívali ostošest, jeden přes druhého. Ptačí virtuosita nebrala konce.

Plnými doušky jsem vychutnávala hlasové výkony těch malých tvorů vysoko v korunách stromů a ptala se sama sebe, jak to vlastně dělají. Takové syté nádherné zvuky…martina parco

Ale mé kamarádce na vodítku bylo úplně jedno mé omámení, chtěla tak rychle dopředu, že mě vysloveně odtáhla pryč. Došly jsme k rybníku a rovnou se rozběhla do vody. Sedla jsem si tedy na lavičku a kochala se výhledem.

Moje fenka Sára je neposeda a jen co se napila a osvěžila, chtěla jít dál. Šly jsme tedy podél hráze. Najednou mou pozornost upoutal zvláštní zvuk a chvíli mi trvalo, než jsem ho dokázala identifikovat . Bylo to šustění listí.

Řekla jsem si: “Kde by se na jaře vzalo suché listí?”

Všude postávaly jenom stromy, které stydlivě ukazovaly své malé mladé lístečky, které rozhodně nešustí.

Rozhlédla jsem se. Uprostřed louky se tyčil velikánský strom s ohromnými větvemi, ověnčený listy. Úplně mě uhranul. Zůstala jsem stát a hleděla na tu podívanou. Ten strom tančil, zpíval, smál se, povídal. Jeho větve se vlnily ve větru a listí na nich šustilo do celého prostoru. Wow!

tančícíc strom2

Došla jsem až k němu, procházela se pod jeho mohutnými větvemi a trochu si připadala jako v jiné dimenzi. Napadlo mě , že mi chce něco říct, když si mě svým šustěním přivolal. (Občas se stromy mluvím. Myslete si o tom, co chcete.) Přitiskla jsem se tedy na něj a poprosila ho o sdělení. Vyhověl mi natotata, jako by celou dobu nečekal na nic jiného. Jeho slova byla jasná…

„Jsem mohutný, majestátný, mé kořeny jsou silné a hluboko v zemi, ale jsem i hravý, veselý a lehký. Jedno nevylučuje druhé, naopak se doplňuje! Rovnováha mezi pevností a hravostí.

Děkuji, děkuji, děkuji za sdělení, za směr.

Vím, jakou to má souvislost se mnou a s mým životem. Přesně takhle je to totiž ve zpěvu. Dlouho jsem na to přicházela.

Aby totiž člověk dobře zazpíval, musí stát pevně na nohou (a to i vsedě). Jeho trup tvoří sloupec, ve kterém volně proudí dech. Brániční tlak rozvibrovává hlasivky, zvuk stoupá do hlavy a odchází do prostoru.

Dechový sloupec je pevný v základech. Je stabilní. Může být silný, mohutný, nebo jemný podle potřeby, a na něm můžeme s hlasem kouzlit a hrát si s ním, jak se nám zachce. Vše je volné, hlas je přirozený, zvučný a cítíme se skvěle.

Ovšem když tento opěrný stav chybí, moc toho s hlasem nevykouzlíme. To se spíš s hlasem pereme. Je to kdo z koho. Hlas nebo my?

Výsledkem je unavený rozbolavělý hlas a špatné pocity.

A protože my jsme hlas a on je námi, tak to má souvislost i s naším životem. Pokud stojíme pevnýma nohama na zemi, zvládneme poryvy životního vichru, který čas od času prosviští, aniž nás to semele. A zároveň se můžeme radovat a bavit ve vánku každodennosti .

Martina Stecherová
Mojí vášní je zpěv a práce s hlasem. Pomáhám lidem objevovat krásu a sílu jejich hlasu ve zpěvu i v mluveném projevu. Chci jim také ukázat, že zpívat může opravdu každý. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *