JÁ ZPÍVÁM

Martina Stecherová - zpěvačka a hlasová koučka

Řeč hlasu, víte o co jde?

Často se mluví o řeči těla, řeči očí, řeči květin a nevím čeho dalšího, ale co řeč hlasu? Znáte jí? Víte, co o nás hlas vypovídá?

Osobně jsem dost ovlivněná svou prací hlasové poradkyně. Ano, veřejně to přiznávám. Pokud s někým poprvé mluvím, nejdříve se na něj podívám a hned potom ho pozorně poslouchám. Snažím se o něm dovědět co nejvíce z jeho hlasu.

Až potom registruji barvu očí, vlasy, postavu, prostě takové ty věci, na co se člověk při prvním setkání dívá a pozoruje. A tím vůbec nemám na mysli třeba rande. Ne. Mluvím úplně o normálních setkání.

První úsudek si dělám prostě z hlasu. Ze všeho nejvíce mě zajímá, jestli člověk, který se mnou mluví, mluví pravdu.

Mluví jasně, zřetelně, nahlas, pevně, důstojně? To jsou nuance, které hned podvědomě analyzuji.

Takže, jak to s tím hlasem je? Co z něj mohu vyčíst?

10405229_376929849135843_3769821626123565984_n

Popíši vám několik hlasových kvalit, které o nás všech mnohé vypovídají.                                    Z barvy a posazení hlasu vyčtu charakter. Pokud je hlas posazen v přirozené poloze, to znamená ani moc vysoko ani moc nízko a hezky rezonuje, je to pravděpodobně “kliďas“. Nic ho/jí jen tak nerozhází.

Pokud je hlas vysoký, trochu ječivý, člověk je spíš svým založením úzkostný. Nebo je možné, že je zrovna “vyveden z míry“, tedy nervozní, neklidný.

Neméně důležitá je i rychlost mluvení. V případě normální mluvy, kdy rozumíme veškerému obsahu, má člověk jasno a nedá se jen tak rozházet. Pokud člověk mluví hodně rychle, v jeho hlavě se odehrává příběh mnoha myšlenek, které je třeba honam sdělit. To má za následek chaos. Někdy se posluchač v tom množství slov ztrácí. Jindy jsou slova tak rychle vyslovena, že je posluchač ani tak rychle nepochytá.

Svědčí to o neposednosti, rychlosti v jeho životě na všech ůrovních, jak pracovních, tak osobních. Rychlím emocím, které přijdou a zase odejdou, jako blesk.

Velmi pomalá mluva zase může skrývat ve svém majiteli velkého myslitele, který o všem velmi pečlivě dumá a volí správná slova. Může se ale stát, že než je vysloví už jsme zapomněli naši otázku. Je to člověk jak se říká “s rozumem v hrsti “. Ale někdy až moc pomalý na důležité výzvy, které mu tím často lechce utečou.

Dále je zájímavá hlasitost mluvy. Pokud někdo mluví hodně hlasitě, znamená to, že se bud neslyší, nebo má pocit, že ostatní ho neslyší. Může to být ale i tak, že je prostě rád středem pozornosti. Proto je jeho hlas hlučný.

Naproti tomu hlas málo slyšitelný je většinou hlas majitele, který si není úplně jistý svým obsahem, nebo sám sebou. Trochu mu chybí sebedůvěra a sebe-vědomý.

I kvalita výslovnosti o nás dost vypovídá. To je dost obsáhlé téma. Naříklad jsou hlasy ráčkující, sykavkové, koktající, šišlající. Tyto poruchy řeči jsou bud dědičné nebo sahají do nejrannějšího dětského období.

Bohužel chtě nechtě, tyto vady v prvím fázi zaberou část naší posluchové pozornosti a tím přicházíme o obsah sdělení. Naopak, pokud už hlas známe, většinou nám přijdou tyto vady zajímavé a roztomilé.

Dále jsou lidé, kteří nemají žádné poruchy a přesto je jim špatně rozumnět. Huhlají a člověk si pak musí domýšlet close-up-18753_640půlku slov. To je dáno jednoduše pohodlností člověka. Prostě se nesnaží vyslovovat. Je to na něj moc velká práce. Často huhlající lidi, mluví také potichu. Pro jejich posluchače je to přímo vražedná kombinace. Jednak jim nerozumí a ještě to málo, co by pochytili neslyší!

(Měli jsme jednoho takového učitele na Konzervatoři a byl to opravdu horor. Jeho lekce byly za trest. Musely jsme tam sedět, poslouchat huhlající nic neříkající hlas a pak si samy vše hezky nastudovat z knížky, protože z té přednášky jsme nevěděli nic.  A jak myslíte, že jsme to udělaly rok poté? Zapsaly se k jinému profesorovi).

Žmíním  se také o melodii hlasu. Pokud je hlas monotónní, to znamená, že celé vyprávění se odehrává na jednou a tom samém tónu, bez žádných tónových výkyvů, je hlas velmi nudný a výrazově nulový. Na druhé straně, je-li hlas v řeči tak tónově rozmanitý, že připomíná spíš zpěv než mluvu, je zase spíše extravagantní. Většinou se tím člověk schovává za méně kvalitní obsah. Chce se „blejsknout“, ale vlastně se spíš ztrapňuje. 

Nejlepší varianta je hlas, který je výrazově bohatý. To zajišťují emoce, které jsou adekvátně vystižené tónem hlasu.

Samozřejmně důležité je i zdraví hlasu. Hlas čistý dodává do projevu serióznost, kultivovanost. Chraplavý hlas naproti tomu odpuzuje. Pokud tedy například uzavíráte důležitý obchod a váš hlas je po ránu chraplavý, posuňte schůzku až na odpoledne. To bude váš hlas už hezky čistý, rozmluvený a je větší šance, že uděláte lepší dojem.

Tohle všechno se dá z hlasu vyčíst. Každý jsme se narodily s hlasem, který nás charakterizuje a je nezamněnitelný. Ale některé jeho vlastnosti můžeme změnit pokud se nám nelíbí, nebo toužíme po lepší kvalitě naší komunikace. Mnohé můžeme udělat pro svůj hlas my samy. Jak to píši v ebooku.“Jak zvládnout celodenní hlasový zápřah, 4 kroky k udržení hlasové kondice“.

Pokud toužíte poznat svůj hlas a jeho možnosti do větší hloubky, můžeme se na něj podívat na individuálním setkání.

Ale v případě poruchy řeči je třeba se obrátit na logopeda.

Náš hlas nás reprezentuje a je jedním z nejdůležitějších prvků naší komunikace.

samuel-1233415_640

Zkuste se tedy zamyslet nad vaším hlasem. Nad jeho kvalitou, barvou, posazením, hlasitostí a výrazu.

Co kromě obsahu svým hlasem komunikujete okolí? Myslím, že budete mít po přečtení tohoto článku nastražené uši a poslouchat s větší zvědavostí nejen váš hlas, ale i hlasy ostatních lidí, které k vám promlouvají.

Martina Stecherová
Mojí vášní je zpěv a práce s hlasem. Pomáhám lidem objevovat krásu a sílu jejich hlasu ve zpěvu i v mluveném projevu. Chci jim také ukázat, že zpívat může opravdu každý. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *