Sluníčko svítí jako o závod, listy se vlní na stromech, tráva se zelená, venku je 15 stupnů. Ideální podzimní čas. Ano, jen kdyby podle kalendáře nebyl zrovna první advent!

 Takhle si ho tedy nepředstavuji. Má romantická představa je asi taková. Mrzne, bílá jinovatka se blýská na trávě před domem. Doma na stole zapaluji svíčku na  vońavém věnci z čerstvých větviček a večer si zajdu na vánoční punč.

Jenže větru ani dešti a kultuře jiné země člověk neporučí.

V reálu je to takhle. Je neděle zapaluji první svíčku na mém keramickém věnci. Letos jsem ho trochu přikrášlila šiškama a ozdobama.  A poprvé se mi začal líbit.

Jsou pryč doby, kdy jsem lítala po blízkých lesích a sháněla větvičky borovice či smrku. Nalítala jsem se dost, ale větvičky jsem prostě nenašla. Už jsem pochopila, že v Itálii živý věnec mít prostě nebudu. Takové ty umělohmotné nesnáším, tak jsem to vyřešila keramickým.

Ani punč si nedám. Prostě tu není takový zvyk. A vlastně v těch 15 ti stupních nad nulou by mi asi ani nechutnal.

Vánoce mám ráda. Konečně jsem si přiznala, že na Vánocích se mi hlavně líbí světýlka a všechny  ty třpitící se ozdoby, cingrlátka a dokonce i dědové mrázové. Prostě to miluju.

K Vánocům neodmyslitelně patří i koledy a koledování.

Takže dnešním dnem zahajuji koledovací maraton. To znamená, že ode dneška začínám zpívat všechny vánoční písničky, které znám a skončím až na Tři krále. Zpívám vánoční písně v několika jazycích, známé i neznámé. No a pak samozřejmně  také ty české. Nejdříve si je zazpíváme s partnerem doma v Itálii ( jeho nejoblíbenější je Ježíšku panáčku) a pak je zpíváme doma v Čechách, s  rodinou, s přáteli i na hlasových terapiích s klienty.  

Ve škole zpívám vánoční písničky se všema žákama. A že jich mám… Je to dost zábavné. No i když …. už po sedmé v jednom odpoledni zpívám We wish you a merry christmas, nebo Tichou Noc (i Italové mají svou verzi – v italštině samozřejmě), tak si říkám, jestli ten advent vůbec zvládnu.

Naštěstí jsou koledy, které se prostě neohrají a neozpívají.

Každý rok se snažím najít jednu novou vánoční písničku pro sebe nebo i pro žáky. Tak minulý rok to byla jedna italská. Luce di notte, v překladu Světlo noci. Je jednoduchá a malebná. A fakt jsem se do ní zamilovala. Nechala jsem jí zpívat moje operáky na koncertě ( takto říkám studentům operního zpěvu). Jejich hlasy se nesly sálem a jedno oko nezůstalo suché. 

Uvidím, kterou písničku přinesou letošní Vánoce.

 A jak prožíváte vy letošní advent? Zpíváte si v tomto čase, zbývá vám na to čas? Nebo třeba ty všechny jingle bells nenávidíte? Napište mi. Jsem docela zvědavá, jak to u vás probíhá. Přeci jenom v Čechách nejsem tak často, tak jsem ztratila přehled. Těším se na vaše komentáře.

Ale ted´ si pohodlně sedněte. Mám pro vás slíbený dárek. Natočila jsem koledu, o které jsem vám říkala. Luce di notte. Tak si na chvilku zavřete oči a trochu se zasněte.  Doufám, že vás alespoń maličko naladím na vánoční atmosféru.

Přeji vám příjemný poslech a

krásný vánoční advent plný zpěvu.