JÁ ZPÍVÁM

Martina Stecherová - zpěvačka a hlasová koučka

Co má společného kokrhání kohoutů s dirigentem?

Pracuji jako hlasový poradce s několika sbory. Pomáhám jim najít kvalitní společný hlas. Společně pracujeme na technice zpěvu a řešíme spolu problémy jednotlivých sekcí.

Každá sekce totiž řeší trochu odlišné problémy.

Po několika letech této práce jsem došla k názoru, že jednotlivá sekce sboru má svůj specifický problém a charakter. Pro mě to bylo docela zásadní poznání. A protože tentýž charakter specifikoval jednotlivou sekci v růných sborech, začala jsem o tom více přemýšlet.

Takže k čemu jsem dospěla?

choir-305352_640

Začnu nejvyšší ženskou sekcí. Ano správně – sopránovou.

Sopráni hledají svůj vysoký tón. Často ho hledají kdesi v dálkách. Někdy se zdá, že si pro výšky musí vylézt na žebřík, aby byly schopné ho zazpívat. Natahují krky a krčí čela. Výsledkem jsou uškrcené zvuky podobající se “kokrhání kohoutů“. V 99% zpívají hlavní nosnou melodii. Takže je pro ně nejsnazší se naučit part, ale musí ho umět dobře udržet, aby hlasy pod nimi mohly dobře intonovat.

Kontralti to mají úplně jinak. Mají ve sboru jeden z nejtěžších úkolů. Melodie jejich partu je jedna z nejobtížnějších a navíc jsou takovým středem v hlasech, který udržuje stabilitu celého sboru. Mají hluboký hlas, který se často ztrácí pod frekvencí sopránů a tenorů.

Tenorová sekce je sama o sobě dost jedinečná.

Stává se, že se v této sekci nachází hlasy, které s tenorovým zabarvením mají sice společnou barvu, ale výbavou hlasivek jim neodpovídají. Když to řeknu polopaticky, tak prostě mají jasný světlý hlas, ale tenoři to prostě nejsou. Ale o to více se snaží na sobě pracovat. Ve střední, takové té pohodlné poloze, skvěle podporují svojí sekci a propůjčují svým plným hlasem zajímavou barvu. Potíž nastává ve výškách. Tam se odehrává malé drama. Jak melodie stoupá, nepravý tenor se snaží, co to jde, ustát tlak hlasivek, ale pak chtíc nechtíc, musí rezignovat a přejít do falsetu. Takového toho malého hlásku, který je pro tenora (byt´ nepravého) dost ubíjející na jeho sebevědomí.

U basové sekce je hlavním téma : hluboké tóny.

I zde, se nachází tu a tam hlas, který sem svým přirozeným hlasem nepatří. Ale právě tyto hlasy skvěle vyplňují vyšší polohu. Tím sekce zní krásně sametově ve výškách. Bohužel v hloubkách si neví rady. Ale tady nastupují opravdový basy se svým temným a hlubokým zabarvením . Pokud je sekce rovnoměrně namíchaná z opravdových basů a něco málo barytonů, je to slast, je poslouchat.

Každá sekce mimo své technické problémy, má i své charakterové vlastnosti. Už jsem prošla několika sbory a udělala jsem si takovou svojí osobní analýzu.

Dovolte, abych vám ji přednesla. Samozřejmě, že to, co píšu je věc jedině mého názoru.Někomu se to třeba nebude líbit, ale nemějte mi to za zlé.

Přišla jsem na to, že sopránová sekce, je ta, která si myslí, že je nejlepší. Prostě, že je na vrcholu. Jistě to souvisí s tím, že v 99% zpívá hlavní melodii a nejvyšší tóny. Jsou si toho plně vědomi. Jsou dost pyšní a někdy je z nich cítít nechuť´ podrobit se celku.

Kontraltky jsou skromné. Ví, že musí umět výborně svůj nelehký part. Neremcají a nevysilují se zbytečnostmi a hloupostmi. Mají tak trochu nadhled. Jen po nich nechtějte, aby zazpívali výš, než jsou zvyklé – to je pak oheň na střeše!

Tenoři jsou tenoři. Co na to víc říct. Jsou většinou malého vzezření, za to zpívají vysoko. Ví, že hlasem dojdou výš než svojí postavou. Ví, že jsou nedostatkové zboží ve sborech, takže se podle toho se chovají. Když to řeknu vznešeně – jsou si sebou dost jisti.

Basy, to jsou muži s velkým M. Většinou velmi klidní, rozvážní, taky trochu pohodlní. Ví, že oni jsou základem pro harmonii, že drží ve svých hlasem základ. Nijak je to nerozrušuje a dost si to užívají.

Nemalý úkol pro dirigenta, který musí  udržet rovnováhu mezi jednotlivými sekcemi. A protože pracuji v úzkém kontaktu i s nimi, udělala jsem si i tady svůj názor.

type-73337_640

Aby dirigent tohle vše z vládl ukočírovat, musí být :

  1.          skvělý muzikant
  2.          výborný psycholog
  3.          organizačně schopný a hodně „ splachovací „

  Miluju sbory a práci s nima. V každém sboru je spousta energie, která vás pohltí pokud je dobře orientovaná. Dodá sílu méně sebevědomým, naplní každou duši, společnou vibrací a zpíváním na společné notě dá pocit sounáležitosti a celku.

Martina Stecherová
Mojí vášní je zpěv a práce s hlasem. Pomáhám lidem objevovat krásu a sílu jejich hlasu ve zpěvu i v mluveném projevu. Chci jim také ukázat, že zpívat může opravdu každý. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *